Praha
Země běhu zaslíbená
Když před dvaadvaceti lety Carlo Capalbo v pražské hospodě Cibulka poprvé nahlas přemýšlel o vzniku maratonu v Praze, ani ve snu ho nenapadlo, že stojí u zrodu akce, která jednou zásadně promění běhání v Česku.
„Uspořádáme v Praze maraton jako v New Yorku,“ zaznělo v devadesátém čtvrtém poprvé z úst dvou italských kamarádů – s Carlem Capalbem v zakouřené putyce tehdy seděl olympijský vítěz v maratonu Gelindo Bordin. O pivo později už volají Emilu Zátopkovi. Umíte si představit lepšího ředitele prvních ročníků pražského maratonu, než právě tuto světovou vytrvaleckou legendu?
Ale ani s Ťopkem, jak Emilovi přezdívala jeho žena Dana, neměl pražský maraton vyhráno. V malé kanceláři na ulici Záhořanského nedaleko Národního divadla prožila Capalbova parta před prvním maratonem nejistou zimu. Konkurenční skupina, která taktéž chtěla maraton uspořádat, trable s oslovováním partnerů… A nikdo navíc nevěděl, kolik lidí se nakonec postaví na start. V Praze pár let po sametové revoluci skutečně nebylo mnoho nadšenců, kteří by byli schopni 42,195 kilometrů uběhnout. Běžecký boom byl ještě v nedohlednu.
V Running mallu si můžete prohlédnout i tretry Emila Zátopka. Pásku při slavnostním otevření přestřihla jeho žena, neméně úspěšná olympionička, Dana Zátopková.
Nakonec se ale přece jenom našlo 958 odvážlivců, kteří se postavili na start úplně prvního Pražského mezinárodního maratonu. A do cíle se jich podívalo jen něco málo přes půlku, přesněji řečeno 519! „Snil jsem o tom, že poběžím maraton, ale nic jsem o něm nevěděl. Netrénoval jsem a běžel celou trasu bez ponožek, protože bylo horko,“ vzpomíná Flavio Serughetti, realitní developer a pozdější investor Pražského mezinárodního maratonu. První ročník dokončil za 5 hodin a 45 minut. Vítěz, Etiopan Tumma Turba to tehdy zvládl za 2:12:44.
Střih. Jsme v roce 2016. Závod už nenese jméno Pražský mezinárodní maraton, více než deset let je známý coby Volkswagen Maraton Praha. Druhou květnovou neděli se na jeho start postavilo v několika kategoriích 10 613 závodníků z 93 zemí celého světa. Carlo Capalbo a jeho tým už nesedí v malé zapadlé kanceláři u Vltavy, ale v novém běžeckém centru Running Mall na Letné.
Přežského maratonu se každoročně pravidelně účastní tisíce běžců. Trať vede i místy, kam by se běžec v normální den neodvážil.
RunCzech, jak se dnes celá organizace jmenuje, pořádá běžeckou ligu po celé republice – kromě Prahy se běží v Olomouci, Českých Budějovicích, Karlových Varech a Ústí nad Labem. Všech sedm závodů má zlatou známku Mezinárodní asociace atletických federací IAAF, tedy to nejvyšší ocenění, které může silniční závod mít. Žádný pořadatel ani země nemá víc. S RunCzechem běhá každý rok přes sedmdesát tisíc lidí plus další tisíce v projektech po celé zemi, na štafetovém závodě nebo skrze charitativní běhy.
Emil Zátopek by se asi divil, co vzniklo z jednoho malého maratonu…
