Valašsko
Ráj gobelínů
Traduje se, že to byla zákeřná nemoc, co přimělo Rudolfa Schlattauera opustit výtvarná studia a vydat se na cesty. V norském Oslu se seznámil s technikou tapisérie a po návratu na Moravu založil gobelínovou dílnu, která ve Valašském Meziříčí úspěšně pracuje dodnes.
Pro založení gobelínky měl Schlattauer hned tři dobré předpoklady: výtvarný talent, blízký vztah k textilu, protože otec byl soukenický mistr, a rozvoji pomohlo také to, že gobelínová technika se podobala té, kterou se na Valašsku tradičně pletly rukavice. Přesněji řečeno, vyráběly se v Zašové, a právě tam Schlattauer položil v roce 1898 základy své manufaktury. Jedna z dělnic, paní Maleňáková, později pro zašovskou kroniku vzpomínala: „Pan Schlattauer přinesl obrázky pěkně namalované, a tytéž, jen čárami naznačené. Ty jsme si musely dát na stav za osnovu…“ Po deseti letech Schlattauer přenesl dílnu do Valašského Meziříčí, kde ji s pomocí vstřícných úřadů přetvořil na Jubilejní zemskou školu gobelínovou a kobercovou.
Rudolf Schlattauer byl duší výtvarník a produkce dílny stála především na zpracování jeho motivů. Pohyboval se v uměleckém světě a mezi jeho nejbližší přátele patřil Hanuš Schweiger, který spolu s dalšími malíři také dílně přispěl řadou námětů. V časech, kdy se tapisérie staly oblíbenou ozdobou interiérů, Schlattauer spolupracoval i s architekty, například s Dušanem Jurkovičem a Janem Kotěrou. | © Eva Kořínková
Pro svoji gobelínovou dílnu si Schlattauer vybral krásné i strategické místo. Valašské Meziříčí je vstupní branou do Moravskoslezských Beskyd i významným dopravním uzlem. Pro jeho malebnost se městu někdy přezdívá „Valašské Atény" a od roku 1992 je jeho centrum prohlášeno městskou památkovou zónou. | © Eva Kořínková
Rudolf Schlattauer zemřel již v roce 1915, ale ve škole si vychoval zdatné následovníky, kteří udrželi vysoký styl manufaktury a dokázali předat tradici i dalším generacím. K úspěchům patřila kupříkladu zlatá medaile na světové výstavě Expo 1958 pro tapisérii Ludmily Kybalové. Mimochodem, díky unikátnímu tkalcovskému stavu se tu zrodilo i množství opon, kupříkladu pro divadlo ve Zlíně, v Povážské Bystrici nebo pro Novou scénu pražského Národního divadla. Ta vznikla v roce 1983 podle návrhu Martina Sladkého, na její ploše 6,5 × 30 metrů se vertikálně rozběhly pruhy v kombinaci modré, zelené a šedé. Tuto oponu si však prohlédnout nemůžete, ztratila se a nikdo bohužel neví, kde je.
Velkou renesanci výroba zažila po roce 1993, kdy odstartoval projekt Actual Textil Art – spolupráce s předními výtvarníky. Rudolf Schlattauer by byl nadmíru spokojen, tradice, kterou ve Valašském Meziříčí založil, úspěšné trvá.
Dlouhé a krásné tradice se můžete dotknout i vy. Manufaktura, živé muzeum gobelínů, je po celý rok v pracovní dny otevřena návštěvníkům. Můžete nahlédnout pod ruce tkadlenám, některé věci si sami vyzkoušet, vidět v chodu historické stroje i se seznámit s dobovými dokumenty o řemeslech na Valašsku a v galerii si prohlédnout moderní i historické tapisérie. Je ovšem dobré si návštěvu domluvit předem.
