V Hynčicích dodnes stojí Mendelův rodný dům s rozsáhlou expozicí o jeho životě. Syna německého sedláka zavál osud nejprve na studia do Opavy a Olomouce. Na přání své matky pak z finančních důvodů vstoupil do řádu augustiniánů a odešel do jejich kláštera v Brně. Jak dosvědčují dobové záznamy, na běžné řeholní úkoly, mezi něž spadala třeba péče o chudé či nemocné, se příliš nehodil.

Zálibu naopak našel ve studiu a jeho zájmy sahaly od matematiky přes fyziku a meteorologii až po zoologii a paleontologii. Když kvůli zdravotním obtížím nezvládl řádně ukončit svá vysokoškolská studia na univerzitě ve Vídni, přesunul se natrvalo do Brna, kde po smrti opata Nappa převzal funkci představeného kláštera a stal se váženou brněnskou osobností.

V té době už měl za sebou sérii pokusů s křížením hrachu, který pěstoval v klášterní zahradě. Všiml si při nich, že některé vlastnosti rostlin se mezi různými generacemi předávají na základě stabilního vzorce – a obohacen o toto zjištění zformuloval své zákony dědičnosti. Mimochodem, zhruba ve stejné době se na britských ostrovech snažil Charles Darwin obhájit svou teorii o přirozeném výběru druhů a Mendelovy závěry by mu pro ni poskytly silné argumenty. Práce trochu podivínského opata však za jeho života nevyvolala ve vědecké komunitě výraznější ohlas, a aby ji poznal, musel by Darwin zavítat přímo do Brna. To se však nikdy nestalo, a tak se oba velikáni dočkali přijetí svých myšlenek až posmrtně.

Když Mendel roku 1884 zemřel, dirigoval rekviem sloužené na jeho památku mladý Leoš Janáček. Zemřelý opat byl oslavován jako výjimečný intelektuál, humanista a laskavý duchovní. Jeho přínos pro biologii rozeznal teprve začátkem 20. století William Bateson, který nechal přeložit jeho spisy do angličtiny a vyvolal tím ve vědecké komunitě značné pozdvižení.