0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 další příběhy
v destinaci

Bílá Voda | © Eva Kořínková

Jeseníky – západ

Příběhy z konce světa

Příběhy z konce světa

Když pruská princezna Marianna Oranžská utekla v roce 1845 od pruského prince Alberta s jeho osobním tajemníkem Johanesem van Rossumem, byl z toho po celé Evropě obrovský skandál. Reakce pruského dvora byla tvrdá. Marianna musela opustit zemi i svých pět dětí a nadále se do Pruska směla vracet jen na jediný den. A tak nenápadné české městečko Bílá Voda v podhůří Rychlebských hor získalo svou nejslavnější obyvatelku.

Marianna Oranžská si Bílou Vodu zvolila za své nové útočiště z celkem prostého důvodu. Kousek odtud, poblíž polského Kladska, měla své statky, na které tak mohla – i když jen pod policejním dozorem – pravidelně jezdit. V kraji, kde lišky dávají dobrou noc a který po rozdělení Slezska patřil k nejzapadlejším v českém království, našla také potřebný klid. A začala se starat o jeho rozvoj. Přispívala na charitu, podporovala výstavbu škol a sirotčinců. Jeseníku dokonce dala darem deset tisíc holandských guldenů na stavbu evangelického kostela. Nepřekvapí proto, že si mezi Čechy brzy získala značnou oblibu a že je její éra v okolí dodnes vzpomínána. Víc se o bořitelce společenských konvencí a jedné z nejliberálnějších šlechtičen 19. století dozvíte na zhruba deset kilometrů dlouhé česko-polské naučné stezce, která vede z Bílé Vody oblastmi proslulými těžbou zlata do města Złoty Stok.

Marianna Oranžská byla jednou z nejliberálnějších šlechtičen 19. století. Byla princeznou Spojeného království Nizozemského, v roce 1830 se sňatkem se svým bratrancem, princem Albertem Pruským, stala také pruskou princeznou. Měli spolu pět dětí, po patnácti letech ale Marianna svého manžela opustila a začala žít se svým milencem na Jesenicku. Byla známá svými charitativními aktivitami – podporovala výstavbu škol, sirotčinců, podporovala místní evangelická, ale i katolická společenství. | © Eva Kořínková

Marianna Oranžská byla jednou z nejliberálnějších šlechtičen 19. století. Byla princeznou Spojeného království Nizozemského, v roce 1830 se sňatkem se svým bratrancem, princem Albertem Pruským, stala také pruskou princeznou. Měli spolu pět dětí, po patnácti letech ale Marianna svého manžela opustila a začala žít se svým milencem na Jesenicku. Byla známá svými charitativními aktivitami – podporovala výstavbu škol, sirotčinců, podporovala místní evangelická, ale i katolická společenství. | © Eva Kořínková

Dvacáté století přineslo do Bílé Vody úplně jiné, méně šťastné příběhy. Během druhé světové války nedaleko městečka vyrostly tábory, v kterých Němci shromažďovali své válečné zajatce. Rusové, Poláci i Francouzi byli během pobytu v nich nasazeni na tvrdou práci do lesů nebo kamenolomů. Izolovanosti městečka o pár let později využil i komunistický režim, když do někdejšího piaristického kláštera internoval několik stovek řeholnic z celého Československa. Tíha těchto temných časů na vás plně dolehne v Muzeu izolace, internace a integrace, které dopodrobna mapuje každodenní život bělovodského sběrného kláštera, nebo na místním hřbitově, kde jako tichá připomínka čnějí k nebi náhrobky těch, kteří kruté podmínky vězení nevydrželi.

Jednu z nejizolovanějších obcí při Česko-polské hranici využil po roce 1950 komunistický režim k věznění nepohodlných řádových sester z celé republiky. Kvůli rozdělení Slezska byla Bílá Voda téměř ze všech stran obehnána státními hranicemi, takže její izolace byla obrovská a ještě víc se prohloubila s odsunem Němců po válce. | © Eva Kořínková

Jednu z nejizolovanějších obcí při Česko-polské hranici využil po roce 1950 komunistický režim k věznění nepohodlných řádových sester z celé republiky. Kvůli rozdělení Slezska byla Bílá Voda téměř ze všech stran obehnána státními hranicemi, takže její izolace byla obrovská a ještě víc se prohloubila s odsunem Němců po válce. | © Eva Kořínková

Čtyřicetiletá internace řádových sester je hlavním tématem místního muzea. Obec po roce 1990 získala od řádů, do nichž se sestry z Bílé Vody postupně vracely, množství cenných exponátů, které si zde nyní můžete prohlédnout. | © Eva Kořínková

Čtyřicetiletá internace řádových sester je hlavním tématem místního muzea. Obec po roce 1990 získala od řádů, do nichž se sestry z Bílé Vody postupně vracely, množství cenných exponátů, které si zde nyní můžete prohlédnout. | © Eva Kořínková

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím