První výraznější vlna zájmu o pohoří přišla s nálezy stříbra, mědi, olova a železa. Připomínkou této dávné hornické minulosti Krkonoš je unikátní důl Kovárna v Obřím dole. Ten sice pochází až z první poloviny 19. století, tedy několik století po hlavní těžební horečce, zato ale nabízí jedinečný výlet do podzemí naší nejvyšší hory Sněžky.

I když zdejší „zlatá horečka“ měla jen krátké trvání a ložiska se brzy vyčerpala, hornictví se na tváři Krkonoš podepsalo zcela zásadně. Zdejší lesy byly vítaným zdrojem dřeva pro doly v celém království, zejména pak pro ty v Kutné Hoře. Na jejich mýcení se podíleli dřevorubci až z tyrolských Alp a někteří historici s nadsázkou tvrdí, že díky kutnohorskému stříbru a poctivé práci tisícovky lidí se sekyrami v Krkonoších se několik českých králů dostalo mezi nejmocnější vládce Evropy. O pracovitosti dřevařů vypovídá i fakt, že na zničení pralesa v údolí Úpy jim stačilo pouhých pětatřicet let.

Když dřevo došlo, museli dřevaři, kteří neodešli, přemýšlet o dalším živobytí. Usazovali se na horských svazích, kde zakládali malá políčka a pásli dobytek. Tak vzniklo tzv. budní hospodářství a s výstavbou letních či celoročních sídel přišla i další vlna masivního odlesňování. Nebýt nového lesnického zákona Marie Terezie, možná by dnes nejvyšší české hory byly dočista bez stromů.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století začali majitelé bud nabízet ubytování a občerstvení pro stále četnější návštěvníky hor a z původně malých osad se postupně stala velká turistická a sportovní střediska. Jejich útulnost oceníte, zvlášť pokud vás při výletě zastihne déšť či jiné rozmary krkonošského počasí. V poslední době se navíc jejich majitelé houfně pustili do vaření domácího piva. Horské putování se tak může stát i výjimečným degustačním zážitkem.