0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 další příběhy
v destinaci

© sius

Brno a okolí

Dokonalý stroj na bydlení

Dokonalý stroj na bydlení

Roku 1928 začal mladý manželský pár Greta a Fritz Tugendhatovi plánovat výstavbu vlastního rodinného domu, který by odpovídal jejich představám o moderním bydlení. Projekt svěřili do rukou pokrokového německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Ještě téhož roku byly hotové plány a o dva roky později i samotná stavba. Dnes je jejich dům považovaný za jedno z klíčových děl moderní architektury a jako jediná moderní stavba v České republice je na seznamu světového dědictví UNESCO. Neuvěřitelný je však nejen jeho nadčasový design a technická vyspělost, ale i osud, který patří k nejsilnějším příběhům 20. století.

Jako jediná stavba moderní architektury v České republice je vila Tugendhat na seznamu světového dědictví UNESCO. | © sius

Jako jediná stavba moderní architektury v České republice je vila Tugendhat na seznamu světového dědictví UNESCO. | © sius

Jedinečnost projektu spočívá především v použití nosné ocelové konstrukce, která umožnila velice volné nakládání s členěním interiéru i velkorysé prosklení fasády. Jednotlivé funkční zóny hlavního obytného prostoru jsou pouze naznačeny efektními příčkami – jídelní kout odděluje zaoblená stěna z velice vzácného makassarského ebenového dřeva a clonu mezi pracovnou a posezením tvoří příčka z marockého onyxu, která při západu slunce září a zbarvuje pokoj dočervena. Na svou dobu unikátní bylo rovněž technické vybavení domu. Důmyslný systém klimatizace, který zajišťuje čištění vzduchu a jeho osvěžování mořskou solí, a především velká okna v kovových rámech, která je možné celá zasunout do podlahy, dělají z vily dokonalý „stroj na bydlení“.

„Rodiče takové sídlo opravdu ani v nejmenším neplánovali. Nadchl je Mies van der Rohe a jeho vize. A pak už nebylo cesty zpět.“

(Daniela Hammer-Tugendhatová)

Někteří vile po jejím dokončení vytýkali nabubřelost, prezentovanou především nepřiměřenou rozlehlostí a drahými materiály (jen samotná onyxová příčka stála tolik, co tehdy celý jiný luxusní dům). Pro Tugendhatovy se ale stala splněním snu o moderním bydlení, jenž bohužel netrval dlouho. Nad Evropou se začala stahovat mračna německé okupace a Tugendhatovi, dobře informovaní o aktuálním dění, se rozhodli roku 1938 emigrovat do Švýcarska. Vila byla následně jakožto židovský majetek zabavena gestapem a začala éra jejího strmého úpadku a téměř fatální devastace. O tu se postaral nejprve německý Wehrmacht a následně ruská vojska, která si v hlavní obytné části domu dokonce na čas ustájila koně.

Po válce došlo k částečné rekonstrukci. Koncem 40. let zde byla soukromá taneční škola, od roku 1950 rehabilitační středisko pro děti. Během 80. let vilu využívalo město Brno k jednání a ubytování návštěv. Naposledy sloužila vila politickým účelům v roce 1993, kdy v ní byla podepsána smlouva o rozdělení Československa. Nyní je vila Tugendhat po rozsáhlé rekonstrukci zpřístupněna veřejnosti a vzhledem k obrovskému zájmu návštěvníků je nutné si prohlídku rezervovat i několik týdnů předem.

Van der Rohe prý jel osobně do Paříže, aby nalezl dostatek dlouhých dýh z ebenového dřeva pro výrobu půlkruhové stěny oddělující jídelní kout. Krátce po odchodu rodiny z vily  však byla příčka z makassarského ebenu odvezena a německé gestapo si vzácným dřevem vyzdobilo interiér vlastního baru. V 80. letech tak byla stěna nahrazena, protože se předpokládalo, že je nenávratně ztracena. Díky deníku německého vojáka, v němž se historikové dozvěděli, kam byla převezena, se ale podařilo po sedmi desetiletích příčku objevit v objektu brněnské právnické fakulty a po náročné rekonstrukci ji vrátit zpět do vily Tugendhat. | Archiv MMB

Van der Rohe prý jel osobně do Paříže, aby nalezl dostatek dlouhých dýh z ebenového dřeva pro výrobu půlkruhové stěny oddělující jídelní kout. Krátce po odchodu rodiny z vily však byla příčka z makassarského ebenu odvezena a německé gestapo si vzácným dřevem vyzdobilo interiér vlastního baru. V 80. letech tak byla stěna nahrazena, protože se předpokládalo, že je nenávratně ztracena. Díky deníku německého vojáka, v němž se historikové dozvěděli, kam byla převezena, se ale podařilo po sedmi desetiletích příčku objevit v objektu brněnské právnické fakulty a po náročné rekonstrukci ji vrátit zpět do vily Tugendhat. | Archiv MMB

Architekt vily také sám dohlížel na řezání kamenných desek onyxové příčky, aby bylo dosaženo co nejkrásnější kresby. Udajně až po její instalaci zjistil, že kámen částečně propouští světlo a při západu září oranžovými odstíny. | archiv kudyznudy.cz

Architekt vily také sám dohlížel na řezání kamenných desek onyxové příčky, aby bylo dosaženo co nejkrásnější kresby. Udajně až po její instalaci zjistil, že kámen částečně propouští světlo a při západu září oranžovými odstíny. | archiv kudyznudy.cz

Funkcionalismus – potěšení všech smyslů

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se Brno stalo druhým největším městem státu a jeho politické, hospodářské i kulturní ambice se v období první republiky projevily také v rozvoji stavitelství. Ve městě se začali prosazovat mladí architekti a v průběhu 20. a 30. let tu vzniklo jedno z předních center funkcionalismu v Evropě. Tento nový architektonický styl, vyznačující se především čistými liniemi a prosvětlenými interiéry, v nichž technický záměr a funkce kráčejí ruku v ruce s uměním, našel v Brně neobyčejně široké uplatnění v budovách všech typů a velikostí a všechny z nich jsou nádhernou ukázkou hlavní myšlenky funkcionalismu – totiž, že méně je více. Doporučujeme zajít do jedné z mnoha brněnských funcionalistických kaváren a potěšit tak své smysly nejen obdivováním citlivě zrekonstruovaných interiérů, ale okusit také další místní vyhlášenou specialitu – vynikající kávu.

spustit video
Lovci zážitků

Roku 1925 vytvořil Bohuslav Fuchs, jeden z předních představitelů funkcionalismu, pro Josefa Zemana projekt kavárny. Šlo o první důsledně funkcionalistickou stavbu poválečného Československa, jejíž hmotu redukoval architekt na jednoduché kubické tvary, otevírající se do zeleně parku. Počátkem 60. let však musela znárodněná budova ustoupit výstavbě Janáčkova divadla a bylo rozhodnuto o její demolici. Na Zemanovu kavárnu ale Brňané nezapomněli, a tak od roku 1995 stojí kousek od původního místa její věrná kopie. | archiv Restaurant Pavillon; www.restaurant-pavillon.cz

Roku 1925 vytvořil Bohuslav Fuchs, jeden z předních představitelů funkcionalismu, pro Josefa Zemana projekt kavárny. Šlo o první důsledně funkcionalistickou stavbu poválečného Československa, jejíž hmotu redukoval architekt na jednoduché kubické tvary, otevírající se do zeleně parku. Počátkem 60. let však musela znárodněná budova ustoupit výstavbě Janáčkova divadla a bylo rozhodnuto o její demolici. Na Zemanovu kavárnu ale Brňané nezapomněli, a tak od roku 1995 stojí kousek od původního místa její věrná kopie. | archiv Restaurant Pavillon; www.restaurant-pavillon.cz

Mladý začínající architekt Josef Kranz navrhl v roce 1927 puristicky čistou budovu, která v sobě spojuje kavárnu a privátní prostory bytu majitele. Čisté, ale dynamické křivky schodiště, výrazné, lesklé, olejové barvy, dokonale vyvážené lidské měřítko a uliční průčelí redukované natolik, že působí téměř jako plakátová plocha, se spojily do unikátního celku, který je již od od konce 70. let zapsaný do Státního seznamu nemovitých kulturních památek. | © sius

Mladý začínající architekt Josef Kranz navrhl v roce 1927 puristicky čistou budovu, která v sobě spojuje kavárnu a privátní prostory bytu majitele. Čisté, ale dynamické křivky schodiště, výrazné, lesklé, olejové barvy, dokonale vyvážené lidské měřítko a uliční průčelí redukované natolik, že působí téměř jako plakátová plocha, se spojily do unikátního celku, který je již od od konce 70. let zapsaný do Státního seznamu nemovitých kulturních památek. | © sius

V meziválečných reformních letech byla založena i Církev československá husitská, jejímž posláním byla čistě česká náboženská platforma a vymezení se vůči římskokatolické církvi a jejímu napojení na habsburskou monarchii. Při výstavbě vlastního svatostánku tak padla jasná volba na stejně reformní a čisté linie funkcionalismu v projektu jedné z prvních moderních sakrálních staveb Evropy architekta Jana Víška. Budova jako by svým čistým tvarem přímo zrcadlila hlavní myšlenky husitské církve: „Co je pravdivé, je i dobré; co je pravdivé, je i krásné.“ V suterénu sboru nyní sídlí kavárna a restaurace, která se tohoto hesla drží zjevně také. | © sius

V meziválečných reformních letech byla založena i Církev československá husitská, jejímž posláním byla čistě česká náboženská platforma a vymezení se vůči římskokatolické církvi a jejímu napojení na habsburskou monarchii. Při výstavbě vlastního svatostánku tak padla jasná volba na stejně reformní a čisté linie funkcionalismu v projektu jedné z prvních moderních sakrálních staveb Evropy architekta Jana Víška. Budova jako by svým čistým tvarem přímo zrcadlila hlavní myšlenky husitské církve: „Co je pravdivé, je i dobré; co je pravdivé, je i krásné.“ V suterénu sboru nyní sídlí kavárna a restaurace, která se tohoto hesla drží zjevně také. | © sius

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím