0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 další příběhy
v destinaci

archiv Priessnitzových léčebných lázní

Jeseníky – západ

Vincenz Priessnitz versus Johann Schroth

Vincenz Priessnitz versus Johann Schroth

Dva přátelé z dětství, oba z prostých poměrů a nepřízní osudu donuceni léčit svá těžká zranění, se stali proslulými léčiteli a také rivaly. Jedno jim však navždy zůstalo společné – léčivá síla Jeseníků.

Johann Schroth, přírodní léčitel a zakladatel Lázní Dolní Lipová, se narodil v rodině zemědělce. Brzy si získal pověst dobrého léčitele domácích zvířat a svoje zkušenosti začal nedlouho poté využívat i při léčbě pacientů. Jeho úspěšnou léčitelskou kariéru vlastně odstartovalo koňské kopnutí. Zranění, které mu vzteklý kůň způsobil, si údajně na radu tajemného mnicha vyléčil mokrými zábaly.

Schroth proslul svými drastickými dietami. Zavrhoval pití vody a výplachy úst, své pacienty trápil střídáním suchých dnů půstu s dny, kdy jim dovolil pít jen víno. Nelze se tedy divit, že na počátku se v jeho lázních léčili jen pacienti, kteří byli podle vyjádření tehdejší medicíny nevyléčitelní. Johann Schroth se navíc prý snažil jít svým pacientům příkladem, proto velmi málo jedl. Byl také velkým milovníkem vína, což mu vyneslo k přízvisku „žemlový“ také „vinný“ doktor. Jeho nepřátelé a odpůrci rádi upozorňovali na jeho slabost a snažili se ho očerňovat jako notorického pijáka. Možná i odtud pochází známé přirovnání: Být na šrot.

Dva velcí konkurenti a zároveň průkopníci hydroléčby: Johann Schroth (vlevo) a Vincenz Priessnitz (vpravo).

Dva velcí konkurenti a zároveň průkopníci hydroléčby: Johann Schroth (vlevo) a Vincenz Priessnitz (vpravo).

Profesní úspěchy svého někdejšího přítele z dětství nelibě nesl Vincenz Priessnitz. Jejich osudy se až neuvěřitelně shodují a prolínají. Oba se znali již ze školních let, navštěvovali stejnou základní školu v tehdejším Frývaldově (dnes Jeseníku), sdíleli i podobný prostý původ. Také Priessnitze k jeho kariéře přivedla zvířata – jako dítě pozoroval srnu, která si své zranění chodila omývat do pramene, až se úplně vyléčila. Později prodělal těžký úraz hrudníku – přejel ho povoz se splašenými koňmi. Ačkoli jeho zranění ranhojič prohlásil za nevyléčitelná, sám si je studenými obklady a vodou vyléčil. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rychle rozšířila a Priessnitz nejprve začal léčit zvířata sousedů a roku 1822 nechal přestavět svůj rodný dům na první vodoléčebný ústav na světě. Lázně oficiálně posvětila až císařská a královská komise roku 1837 a vodoléčbu prohlásila za pozoruhodný nový jev v oblasti zdravotnictví. Do Jeseníků se tou dobou již sjížděly tisíce pacientů, ale také odborníci z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody, které byly, a dosud jsou, velmi netradiční. Posuďte sami – léčba prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou.

Ačkoli měli oba léčitelé společné nepřátele, i mezi nimi se rozhořel ostrý konkurenční spor, ve kterém nešli oba daleko pro tvrdá slova. Zastánci léčebných účinků vody si tak vyřizovali účty s těmi, kteří zastávali jiné metody. Svědčí o tom i dobové lázeňské letáky. Dodnes je však toto rivalství předmětem seriózních knih o hydroterapii. Za příběhem obou jesenických léčitelů vyražte do Jeseníku a Lázní Dolní Lipová a sami na místě vyzkoušejte, který přístup je vám bližší.

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím