0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 další příběhy
v destinaci

Viktorie Čvančarová

Český ráj

Prázdniny v Českém ráji

Prázdniny v Českém ráji

O prázdninách jsme byli v Českém ráji. Naším hlavním programem byly prohlídky hradů a zámků, navštívili jsme třeba hrad Trosky. Kromě prohlídek zámků jsme jednoho dne jeli na kole i do Prachovských skal. Viktorie Čvančarová (8 let)

Měli jsme štěstí, protože se tam zrovna točil film Zombie Apokalypsa. Všude byli herci převlečení za zombíky a někteří dokonce nosili v ruce mozky! Chodili jsme uzoučkými stezkami mezi skalami. Některé byly tak úzké, že táta musel procházet otočený bokem. Hrozně nás bavilo skákat ze skály do trávy. Vymýšleli jsme si pro skoky různé názvy, třeba skok Šašek, Pohoda nebo Konzerva.

Viktorie Čvančarová

Cestou domů jsme narazili na kukuřičné pole. Rostliny tu byly vysoké, asi o půl metru vyšší než táta! Napadlo nás s mojí kamarádkou Anežkou, že si budeme v kukuřičném poli hrát na bludiště. Vlezly jsme dovnitř. Bylo tam neuvěřitelně tajemno! Listy kukuřic se nad námi zavíraly, takže všude byla tma. Naše cesty se brzo rozdvojily, a tak jsme šly každá jiným směrem. Myslely jsme si, že jsme jen kousíček od sebe. Kdyby to tak byla pravda! Pak mi zakručelo v břiše a dostala jsem hlad. Vydala jsem se za tátou, abych mu řekla, že už chci jet domů na večeři. Už jsem se blížila k okraji pole a myslela jsem si, že jdu správnou cestou. Když jsem vyšla ven, zjistila jsem, že jsem úplně na jiném konci bludiště! Naštěstí jsem zaslechla volání „úúú“ a „tady jsem!“ a poznala jsem Anežčin hlas. Díky tomu, že Anežka volala pořádně nahlas, šla jsem podle hlasu a došla jsem až k ní. Navíc stál táta u vysokého jehličnatého stromu, jediného v širokém dalekém okolí, takže jsme si říkaly, že ho podle toho stromu najdeme. To se nám s Anežkou ulevilo! Došly jsme tedy až k tomu vysokému stromu, ale co to? Táta tam nebyl! Volaly jsme: „Tati, tati, kde jsi?“ Chvíli se nic nedělo, ale pak se táta objevil. Ptaly jsme se ho? „Kde jsi byl, tati?“ A co myslíte, že řekl? „Já jsem byl čůrat.“ A my se tak bály, že odjel bez nás! Abychom si toto dobrodružství mohli připomenout i doma, utrhli jsme si dvě kukuřice a jeli na večeři. Když jsme si kukuřice doma uvařili, zjistili jsme, že to nebyly cukrové kukuřice, ale kukuřice pro prasátka. Nebyly ani trochu dobré.

Viktorie Čvančarová

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím