0 1 2 3 4 5 6 7 8 další příběhy
v destinaci

© Eva Kořínková

Znojemsko a Podyjí

Vzpomínka na zadrátované hranice

Vzpomínka na zadrátované hranice

Při okraji jihomoravského Čížova běží pár set metrů ostnatého drátu ženijních zátarasů, za nimi zoraný pás země a strážní věž zvaná špačkárna. Dohromady tvoří Památník železné opony, kterou leckdo ještě pamatuje. Umírali na ní lidé, a možná o to víc tu na člověka dolehne temnota těch časů – přestože Podyjí jinak patří k nejkrásnějším koutům naší republiky.

Systém tří linií vysokých drátěných plotů budovaný od roku 1951 po celé západní hranici Československa ukončil éru převaděčů. Neprostupné zátarasy se rozběhly od Aše až po Bratislavu. Oficiálně chránily socialismus před průnikem agentů imperialismu, ve skutečnosti měly především zabránit útěkům lidí za svobodou.

Těžko dnes uvěřit jejich drastické podobě. Krajní drátěné ploty měly jen ztížit překonání hranice, ale prostřední v sobě nesl smrtelné napětí 2 až 6 tisíc voltů. V prvních letech byl prostor mezi ploty dokonce podminován. Přesný počet lidí, kteří při útěku přes železnou oponu zemřeli, není známý, nejstřízlivější odhad se pohybuje kolem stovky, jiné stoupají až ke čtyřem stům. Jako paradox zní fakt, že podstatně víc mrtvých bylo mezi pohraničníky, kteří hranice střežili. A nešlo přitom jen o jejich neopatrnost nebo o zoufalé sebevraždy, ale i o systematické, nelidské provokování vztahů mezi vojáky. Protože kdo “zlikvidoval nepřítele“, byť byl ze stejné hlídky, měl nárok na opušťák a případné povýšení.

Dlužno dodat, že elektřinou nabité ploty nebyly komunistický výmysl, používaly se už v nacistických koncentračních táborech – věru dobrá inspirace. Socialistickému Československu sloužily do roku 1965, kdy byly tisíce voltů vypnuty a nahradilo je signalizační zařízení. Na nebezpečné neprostupnosti hranice to ale příliš neubralo. | © Eva Kořínková

Dlužno dodat, že elektřinou nabité ploty nebyly komunistický výmysl, používaly se už v nacistických koncentračních táborech – věru dobrá inspirace. Socialistickému Československu sloužily do roku 1965, kdy byly tisíce voltů vypnuty a nahradilo je signalizační zařízení. Na nebezpečné neprostupnosti hranice to ale příliš neubralo. | © Eva Kořínková

Když v prosinci 1989 politici Československa, Rakouska a Německa dráty symbolicky přestřihli, bylo to znamení nových časů a našincům se otevřel kraj do té doby nepřístupný. Dnes je tu naštěstí už jen krásná příroda a turista se směle může vydat jakýmkoliv směrem, třeba k rakouským hranicím. Pozor, od Čížova už je to ale cesta jen pro pěší a cyklisty, v zimě pro běžkaře.

Jedno z půvabných zastavení nabízí Hardeggská vyhlídka na skále zdvihající se nad Dyjí. Odtud si můžete předem ověřit, že návštěva rakouského Hardeggu a zejména středověkého hradu bude stát za to, stačí k němu jen přejít most přes řeku. Jeho mocné zdi dominují okolí od poloviny 12. století, kdy se zařadil mezi nejzdatnější strážce moravsko-rakouských hranic. K interiéru patří nejen malá výstavka připomínající „mexického císaře“ Maxmiliána Habsburského, ale také pozoruhodný obraz zachycující hajlující davy pod hradní siluetou. Inu, každý čas má své temné stíny.

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím