0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 další příběhy
v destinaci

© René Volfík

Hradecko

Česká Sinaj a unikátní betlém

Česká Sinaj a unikátní betlém

Nikdo dodnes přesně neví, kde leží bájná hora Sinaj, na níž podle Bible Bůh předal Mojžíšovi desky s desaterem přikázání. Ve východních Čechách nicméně najdete vrch, který nese druhé jméno Sinaje, tedy Choréb, neboli Oreb.

Ve středověku se zde pěstovala vinná réva a odtud také pocházel původní název kopce – Vinice. Své biblické jméno dostal nevelký vrch nad Třebechovicemi až v roce 1419. Na památném shromáždění lidu, kde hradecký kněz Ambrož vyzval ke vzpouře proti purkrabímu Jin­dřichu z Vartemberka. Stejné jméno zároveň přijala i Ambrožem ustavená vojenská jednota – bratrstvo orebské, vedle táboritů a pražanů třetí zásadní husitská frakce.

Na vrcholku Orebu stávala kaple, která byla pravděpodobně zničena husitskými orebity, když zde na velkém shromáždění roku 1419 vytvořili pod vedením hradeckého kněze Ambrože bojovou jednotku bratrstvo orebské. Zhruba o sto let později byl na Orebu vystavěn dřevěný kostelík, který v roce 1835 nahradil barokní kostel Božího těla. | © René Volfík

Na vrcholku Orebu stávala kaple, která byla pravděpodobně zničena husitskými orebity, když zde na velkém shromáždění roku 1419 vytvořili pod vedením hradeckého kněze Ambrože bojovou jednotku bratrstvo orebské. Zhruba o sto let později byl na Orebu vystavěn dřevěný kostelík, který v roce 1835 nahradil barokní kostel Božího těla. | © René Volfík

Od roku 1666 se nacházela na vrchu Oreb kostnice. Po jejím zrušení v roce 1819 byly kosti zakopány na místě dnešního železného kříže a o 16 let později na Orebu vyrostl na popud národního buditele dr. Jana Theobalda Helda barokní kostel Božího těla. Díky dobré strategické poloze sloužila věž kostela během mobilizace československé armády v roce 1938 jako hláska protiletecké obrany pro Hradec Králové. | © René Volfík

Od roku 1666 se nacházela na vrchu Oreb kostnice. Po jejím zrušení v roce 1819 byly kosti zakopány na místě dnešního železného kříže a o 16 let později na Orebu vyrostl na popud národního buditele dr. Jana Theobalda Helda barokní kostel Božího těla. Díky dobré strategické poloze sloužila věž kostela během mobilizace československé armády v roce 1938 jako hláska protiletecké obrany pro Hradec Králové. | © René Volfík

Největší slávu získalo orebitské hnutí v roce 1423, kdy se jeho velení ujal samotný Žižka, který po odchodu z Tábora našel ve východních Čechách novou základnu a začal zde budovat tzv. Menší Tábor. Po jeho smrti si jeho radikálové z východočeského husitského svazu začali říkat Sirotčí svaz a pod novým jménem v následujících letech zažili několik triumfálních a krvavých vítězství, aby nakonec v roce 1434 u Lipan utrpěli drtivou porážku, ze které se již nevzpamatovali.

Dnes je v okolí vrchu Orebu naučná stezka, a plánujete-li výlet na kole, doporučujeme nenáročnou čtrnáctikilome­trovou trasu z Hradce Králové do Třebechovic pod Orebem, kde rozhodně nesmíte vynechat místní Muzeum betlémů. Jeho sbírku, unikátní nejen v Čechách, ale i v Evropě, tvoří více než 300 betlémů zhotovených z nejrůznějších materiálů a pocházejících z tradičních i netradičních betlémářských oblastí. Nejcennějším exponátem je více než sto let starý Proboštův mechanický betlém, jediný v České republice prohlášený za národní kulturní památku, který tvoří více než dva tisíce vyřezávaných dřevěných dílů. Ze dřeva jsou nejen figurky, ale i celý mechanismus, který je dodnes plně funkční.

Josef Probošt byl třebechovický rodák, který se vyučil truhlářem a po návratu z vojny převzal rodinné hospodářství. To však zanedbával a již roku 1882 se pustil do svého životního díla – třebechovického betlému. Nejprve vyřezal jesličky jako dárek pro svou ženu, poté zapojil i své přátele Josefa Kapuciána a Josefa Frimla a společně až do konce první světové války postupně vytvářeli dílo unikátní z hlediska výtvarného, etnografického, ale i technického. Probošt zemřel uprostřed svého rozpadajícího se hospodářství v roce 1926. | © René Volfík

Josef Probošt byl třebechovický rodák, který se vyučil truhlářem a po návratu z vojny převzal rodinné hospodářství. To však zanedbával a již roku 1882 se pustil do svého životního díla – třebechovického betlému. Nejprve vyřezal jesličky jako dárek pro svou ženu, poté zapojil i své přátele Josefa Kapuciána a Josefa Frimla a společně až do konce první světové války postupně vytvářeli dílo unikátní z hlediska výtvarného, etnografického, ale i technického. Probošt zemřel uprostřed svého rozpadajícího se hospodářství v roce 1926. | © René Volfík

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací. Rozumím