0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 další příběhy
v destinaci

© Eva Kořínková

Plzeňsko

Santiniho geniální klášter v bažinách

Santiniho geniální klášter v bažinách

Aedificium hoc sine aquist ruet, neboli: Bez vody se stavba zřítí. Tento staletý vzkaz, visící v konventu plaského kláštera, připomíná, že barokní architekt Jan Blažej Santini nebyl jen mistr originálních tvarů, ale i mimořádných technických řešení.

Býval to pustý, lesnatý a značně promáčený kraj, přesto se tu cisterciáckému řádu v první polovině 12. století zalíbilo. Vyhledávali ústraní a nivy řeky Střely jim vyhovovaly, v mokřinaté krajině nehrozilo, že je někdo bude rušit. O velký zmar slibně fungujícího kláštera se ovšem postaraly husitské války, na jaře roku 1421 klášter do základů vypálil Jan Žižka a na dalších dvě stě let sem vstoupila bída.

Oživení přišlo s koncem 17. století, kdy se tu významněji začalo budovat pod dohledem Jeana Baptisty Matheye, který upravil patrovou gotickou Královskou kapli a vystavěl prelaturu. Ale jméno, díky kterému se Plasy dostaly do učebnic architektury, zní: Jan Blažej Santini. Do kláštera ho v roce 1711 pozval opat Evžen Tyttl, muž vzdělaný, ctižádostivý, energický, a ti dva si velkorysými plány velmi souzněli.

V roce 1098 se odštěpila část reformního hnutí benediktinského řádu, která se distancovala od přepychu a okázalosti a soustředila se na prostotu a odříkání podle hesla sv. Benedikta „Ora et labora!“ (Modli se a pracuj), jež benediktini postupně opustili. Cisterciácké kláštery se budovaly převážně v odlehlých končinách a nehostinných krajích, aby mniši mohli snáze dodržovat přísnou řeholní kázeň, a jejich zásluhou tak byly kolonizovány mnohé do té doby pusté oblasti západní a střední Evropy. | © Eva Kořínková

V roce 1098 se odštěpila část reformního hnutí benediktinského řádu, která se distancovala od přepychu a okázalosti a soustředila se na prostotu a odříkání podle hesla sv. Benedikta „Ora et labora!“ (Modli se a pracuj), jež benediktini postupně opustili. Cisterciácké kláštery se budovaly převážně v odlehlých končinách a nehostinných krajích, aby mniši mohli snáze dodržovat přísnou řeholní kázeň, a jejich zásluhou tak byly kolonizovány mnohé do té doby pusté oblasti západní a střední Evropy. | © Eva Kořínková

Jak ale stavět kláštery v bažinách? Při zakládání nového konventu v Plasech Santini použil geniální techniku – budovu postavil na dřevěném roštu, který leží na štěrkovém podloží. Rošt je v některých místech umístěn na dubových pilotech zaražených do bahna pod štěrkem, jejich počet dosahuje asi 5 000. Trvanlivost roštu zajišťuje jeho stálé uložení ve vodě, která je přiváděna systémem kanálů napájených místními prameny a nouzově také vodou z řeky Střely. | © Eva Kořínková

Jak ale stavět kláštery v bažinách? Při zakládání nového konventu v Plasech Santini použil geniální techniku – budovu postavil na dřevěném roštu, který leží na štěrkovém podloží. Rošt je v některých místech umístěn na dubových pilotech zaražených do bahna pod štěrkem, jejich počet dosahuje asi 5 000. Trvanlivost roštu zajišťuje jeho stálé uložení ve vodě, která je přiváděna systémem kanálů napájených místními prameny a nouzově také vodou z řeky Střely. | © Eva Kořínková

Podle Santiniho projektu vyrostla rozlehlá barokní budova konventu, spíše zámku s uzavřeným nádvořím a nárožními baštami. Práce sice komplikoval promáčený terén, ale Santini zvolil technicky důmyslné řešení. V základech stavbu drží více než pět tisíc dubových kůlů zapuštěných do bažinatého podloží. K nim byla přes filtry přivedena voda, v níž dřevo bez přístupu vzduchu prakticky zkamenělo. Systém zavodňovacích kanálů a štol se od té doby stará, aby kůly byly stále pod vodou. Kontrolu usnadňují dva bazény v přízemí: pokud by jejich hladina klesla, obnažené kůly by trouchnivěly a stavba by se zhroutila – jak varoval Santini.

Mistr unikátního barokního stylu po sobě v klášteře zanechal i skvostné interiéry, v nichž si po svém zvyku pohrál s prostorem a světlem, kterému dovolil vnášet do vnitřních prostor silně duchovní atmosféru. | © Eva Kořínková

Mistr unikátního barokního stylu po sobě v klášteře zanechal i skvostné interiéry, v nichž si po svém zvyku pohrál s prostorem a světlem, kterému dovolil vnášet do vnitřních prostor silně duchovní atmosféru. | © Eva Kořínková

Santini v Plasech navrhl krásné vzdušné ambity, sály, kaple a samozřejmě čtyři slavná, tvarově i technicky pozoruhodná samonosná schodiště. Když v roce 1723 zemřel, opat Tyttl, který jej do Plasů pozval, v jednom z dopisů velmi želel odchodu „muže nadmíru virtuózního“. | © Eva Kořínková

Santini v Plasech navrhl krásné vzdušné ambity, sály, kaple a samozřejmě čtyři slavná, tvarově i technicky pozoruhodná samonosná schodiště. Když v roce 1723 zemřel, opat Tyttl, který jej do Plasů pozval, v jednom z dopisů velmi želel odchodu „muže nadmíru virtuózního“. | © Eva Kořínková

Plasy i s okolím patří ke krajům silně dotýkaným Santiniho géniem. Před časem se tu rozběhly značené cyklotrasy Baroko I, II a III, a právě první z nich vás zavede k dalšímu z architektových velkolepých děl: do Mariánské Týnice s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie. A pokud se budete vracet přes Mladotice, i tam se zastavte. Kapli Jména Panny Marie Santini stavěl pro Evžena Tyttla jako svoje první dílo, a uspěl. Díky tomu pak dostal příležitost ukázat v Plasech svoji genialitu.

Za napoleonských válek se vyprázdnila státní pokladna, a tak byl klášter i s přilehlými pozemky roku 1826 odprodán tehdy nejmocnějšímu politikovi Rakouska-Uherska kancléři Metternichovi. Ten upravil bývalý klášter na zámek, část přebudoval na hutě a bydlení pro dělníky. Ke konci druhé světové války sloužil klášter ruským vojákům a v roce 1945 bylo celé panství znárodněno. Dnes jsou Plasy ve správě Národního památkového ústavu a velká část klášterního areálu patří pod Národní technické muzeum. V obnoveném nemocničním křídle je k vidění velice zajímavá expozice zaměřená na historii plaského lékárenství. | © Eva Kořínková

Za napoleonských válek se vyprázdnila státní pokladna, a tak byl klášter i s přilehlými pozemky roku 1826 odprodán tehdy nejmocnějšímu politikovi Rakouska-Uherska kancléři Metternichovi. Ten upravil bývalý klášter na zámek, část přebudoval na hutě a bydlení pro dělníky. Ke konci druhé světové války sloužil klášter ruským vojákům a v roce 1945 bylo celé panství znárodněno. Dnes jsou Plasy ve správě Národního památkového ústavu a velká část klášterního areálu patří pod Národní technické muzeum. V obnoveném nemocničním křídle je k vidění velice zajímavá expozice zaměřená na historii plaského lékárenství. | © Eva Kořínková

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím