0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 další příběhy
v destinaci

Jezero Most | © Jan Hodač; www.hory-doly.com

Krušné hory a Podkrušnohoří

Příběh přestěhovaného kostela

Příběh přestěhovaného kostela

Jedno z největších sídlišť v České republice vyrůstá jako drůza betonových krystalů na severozápadním úpatí Českého středohoří: těžko srozumitelný slepenec panelových sídlišť, nákupních center a posledních zbytků předválečné zástavby je ale jedním z nejpozoruhodnějších měst v české kotlině.

Klíč k pochopení historie Mostu se nachází nedaleko od hlavního mosteckého nádraží: stačí pokračovat pár set metrů na západ podél vlakové trati a překročit ji na prvním mostě doprava, směrem k jezeru uprostřed masivní prolákliny. Bývalý, dnes zatopený hnědouhelný důl se totiž rozkládá na půdorysu historického Mostu, gotického města významem a architekturou srovnatelného například s Chebem, ale klidně i Prahou. Most byl velice starý a již jeho latinské jméno, Pons Gnevin, odkazovalo na významnou funkci města jako přemostění přes bažiny, které se tu ještě ve středověku rozprostíraly.

Staré historické město Most můžeme dnes vidět už jenom na starých pohlednicích. Kvůli bohatým zásobám uhlí přímo pod historickým centrem padlo za oběť povrchovému hnědouhelnému dolu Ležáky. Ten je nyní vytěžený a zatopený a rypadla, která v 70. letech nahradila korzující měšťany, zanedlouho vystřídají milovníci vodních sportů.

Staré historické město Most můžeme dnes vidět už jenom na starých pohlednicích. Kvůli bohatým zásobám uhlí přímo pod historickým centrem padlo za oběť povrchovému hnědouhelnému dolu Ležáky. Ten je nyní vytěžený a zatopený a rypadla, která v 70. letech nahradila korzující měšťany, zanedlouho vystřídají milovníci vodních sportů.

Staré močály v Podkrušnohoří také vlastně nepřímo stojí i za prudkým rozvojem a následně destrukcí starého Mostu: pod vrstvou písčitých sedimentů se nacházejí vrstvy hnědého uhlí, vzniklé před cca 20 miliony let, v období zvaném miocén. Uhlí se zde začalo těžit už v 19. století, v masivním rozsahu však až po konci druhé světové války. Tehdy byl německý Brüx přejmenován na Most, německé obyvatelstvo bez výjimky odsunuto, a jelikož neměly architektonické památky v době budovatelské horečky prakticky žádnou uznávanou hodnotu, bylo v roce 1964 rozhodnuto o demolici celého starého města ve prospěch vytěžení zásob uhlí pod ním. Rok poté již probíhaly první demolice, často dost obskurním způsobem: ve filmu Most u Remagenu (1969) bylo například staré jádro využito k záběrům destruktivního bombardování a tankové bitvy.

Nad ruinami historického města postupně vznikalo obří sídliště, nový Most, který má dnes s tím starým společné jen dvě významné budovy: kostel Nanebevzetí Panny Marie a barokní špitál u Sv. Ducha. Obě stavby stojí na dolním okraji současného města, před klesáním do těžební jámy. Kostel na dnešním místě ovšem původně postaven nebyl, byl přepraven po kolejích na speciální konstrukci a dnes stojí 841 metrů od původního místa. Detaily přesunu jsou po všech stránkách pozoruhodné: cesta mu trvala 28 dní, kostel se pohyboval nepřetržitě rychlostí cca 2cm/min, a stal se tak se svými dvanácti tisíci tunami nejtěžším objektem na světě, přepravovaným po kolejích.

Déle než 400 let stával v Mostě pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Když ale bylo v 70. letech 20. století kvůli ložiskům hnědého uhlí rozhodnuto o demolici města, začal překážet i kostel. Jeho spásou se stal odvážný technický plán, který ho pomocí hydraulických podvozků a ocelové konstrukce v roce 1975 přemístil na bezpečné místo.

Déle než 400 let stával v Mostě pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Když ale bylo v 70. letech 20. století kvůli ložiskům hnědého uhlí rozhodnuto o demolici města, začal překážet i kostel. Jeho spásou se stal odvážný technický plán, který ho pomocí hydraulických podvozků a ocelové konstrukce v roce 1975 přemístil na bezpečné místo.

Mohutná stavba se o necelý kilometr posouvala 27 dnů. Kdo nevěří, uvěří při promítání dokumentu o přesunu, který je k zhlédnutí přímo v interiéru kostela. Kromě něj si můžete prohlédnout původní vybavení a umělecké sbírky. | © Ladislav Renner, archiv CzechTourism

Mohutná stavba se o necelý kilometr posouvala 27 dnů. Kdo nevěří, uvěří při promítání dokumentu o přesunu, který je k zhlédnutí přímo v interiéru kostela. Kromě něj si můžete prohlédnout původní vybavení a umělecké sbírky. | © Ladislav Renner, archiv CzechTourism

Dnešní Most horko těžko hledá vlastní identitu: rekultivované výsypky se ale postupně mění v ráj sportovců, velké rozlohy důlních záborů, obří továrny v okolí i vymazání historie důlními stroji dělají z Mostecka atraktivní, exotickou, nicméně obtížně srozumitelnou krajinu. Rozhodně ale stojí za návštěvu, minimálně pro úžas z toho, co všechno je zemský povrch schopen snést a jak rychle je schopen se z toho zase zotavit.

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím