0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 další příběhy
v destinaci

© Eva Kořínková

Vysočina

Osudy dobrého člověka Jaroslava Haška

Osudy dobrého člověka Jaroslava Haška

„Švejk je důkazem toho, že v určité mezní situaci lze zůstat člověkem jen v masce idiota.“ (Radko Pytlík)

Za války Hašek dezertoval z rakouské armády, vstoupil do československých legií v Rusku, odtud také dezertoval a stal se „rudým“ sovětským komisařem. V prosinci 1920 si s sebou domů na pražský Žižkov přivezl dívku Šuru, kterou náruživý mystifikátor Hašek vydával za pronásledovanou ruskou aristokratku. Ve skutečnosti to byla osiřelá proletářka z tatarské vesnice, se kterou se oženil kdesi na Sibiři… A přitom zřejmě jaksi zapomněl, že už jednu předválečnou manželku má. V Praze se pak živil psaním krátkých povídek, honorář dostával rovnou na ruku. Sešitové vydávání prvního dílu Švejka nešlo na odbyt, Hašek znovu zapadl do starých kolejí a hodně pil.

„Život lidský, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr.“

(Jaroslav Hašek)

Rázně vše vyřešil Haškův kamarád, malíř Jaroslav Panuška. Ten na konci srpna 1921 vymyslel, že Haška tajně unese na neznámé místo a Šura i každodenní starosti zůstanou v Praze. A Hašek souhlasil. Jejich cílem byla Lipnice nad Sázavou, kde velkorysý Panuška předplatil příteli ubytování a jídlo za slib, že bude psát pokračování Švejka. Pár týdnů sice Hašek práci odsouval – popíjel místní pivo, chodil si na hradní nádvoří opékat vuřty a nezdravě tloustnul, pak si ale najal mladého zapisovatele a práce na románu se rozběhla.

Život městečka byl vždy úzce spojen se starobylým hradem, přezdívaným „kamenný strážce Posázaví". Na úpatí hradního návrší zakoupil roku 1922 Jaroslav Hašek malý domek, který se na krátkou dobu stal jeho domovem. Místní na něj vzpomínali jako na dobrého člověka, šprýmaře, který nezkazil žádnou legraci. Dnes tu najdete jeho památník. | © Eva Kořínková

Život městečka byl vždy úzce spojen se starobylým hradem, přezdívaným „kamenný strážce Posázaví". Na úpatí hradního návrší zakoupil roku 1922 Jaroslav Hašek malý domek, který se na krátkou dobu stal jeho domovem. Místní na něj vzpomínali jako na dobrého člověka, šprýmaře, který nezkazil žádnou legraci. Dnes tu najdete jeho památník. | © Eva Kořínková

Hašek v Lipnici začal proslavenou Švejkovou putimskou anabází na začátku 2. dílu svého vyprávění. Cíl jeho „únosu“ se samozřejmě brzy prozradil a zanedlouho za ním do Lipnice přijela i jeho žena Šura. Kapitoly přibývaly a odbyt rychle rostl. Hašek se ale necítil dobře, nepřipouštěl si však, že by mohl být vážně nemocen a lékaře odmítal. Koupil si domek č. 185 ve stráni pod hradem a nechal ho postupně upravovat na stálé bydliště. Pobyl tam však jen poslední tři měsíce života. Proslulý román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války zůstal nedokončen. Jeho psaní, či spíš diktování, ukončila autorova předčasná smrt v lednu roku 1923. Bylo mu pouhých devětatřicet let. I když ho místní farář považoval za neznaboha, přece nakonec souhlasil, aby byl Jaroslav Hašek pohřben do horního rohu hřbitova v Lipnici nad Sázavou.

„Voják, kterej nemá sirky, je… Co je? – Je bez sirek.“

(Jaroslav Hašek)

Netradiční pomník Jaroslava Haška stojí nedaleko Lipnice nad Sázavou směrem na Dolní Město. Monumentální Haškova žulová hlava sestavená z osmi segmentů je součástí Národního památníku odposlechu, který tvoří několik kamenných plastik v nedalekých lomech. Název díla Hlava XXII. odkazuje na slavný protiválečný román Josepha Hellera a stejně jako u ostatních reliéfů je autorem sochař Radomír Dvořák. | © Eva Kořínková

Netradiční pomník Jaroslava Haška stojí nedaleko Lipnice nad Sázavou směrem na Dolní Město. Monumentální Haškova žulová hlava sestavená z osmi segmentů je součástí Národního památníku odposlechu, který tvoří několik kamenných plastik v nedalekých lomech. Název díla Hlava XXII. odkazuje na slavný protiválečný román Josepha Hellera a stejně jako u ostatních reliéfů je autorem sochař Radomír Dvořák. | © Eva Kořínková

V okolí Lipnice je několik zatopených žulových lomů a množství krásných turistických tras, které se mezi těmito lomy proplétají. Ve skalách nad lomy vytesal v letech 2005–2007 Radomír Dvořák tři reliéfy, ironicky nazvané Bretschneidrovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči. V roce 2013 k nim přibyla podobizna Jaroslava Haška nazvaná Hlava XXII. | © Eva Kořínková

V okolí Lipnice je několik zatopených žulových lomů a množství krásných turistických tras, které se mezi těmito lomy proplétají. Ve skalách nad lomy vytesal v letech 2005–2007 Radomír Dvořák tři reliéfy, ironicky nazvané Bretschneidrovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči. V roce 2013 k nim přibyla podobizna Jaroslava Haška nazvaná Hlava XXII. | © Eva Kořínková

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím