0 1 2 3 4 5 6 7 8 další příběhy
v destinaci

© Pavel Vopálka, archiv CzechTourism

Českomoravské pomezí

Příliš drahá nádhera

Příliš drahá nádhera

Dominantou Litomyšle je velký renesanční zámek, který je se svými více než osmi tisíci originálními sgrafity jednou z nejkrásnějších renesančních staveb v Evropě a dokonalým příkladem středoevropské šlechtické rezidence. Zámek je součástí nedávno revitalizovaného zámeckého návrší, které kromě něj tvoří třeba chrám Nalezení sv. Kříže, piaristická kolej, zámecký pivovar, konírna, zámecká zahrada a také vzácné barokní divadlo, kvůli kterému se tehdejší majitel zámku velice zadlužil.

Když se 23. dubna 1798 před plným hledištěm zvedla opona a tehdejší návštěvníci zámeckého divadla poprvé užasle pohlédli na scénu s bohatě malovanými kulisami od malíře Josefa Platzera, nikoho z nich určitě nenapadlo ptát se, kde vzal jejich hostitel na takovou nádheru peníze. Hrabě Jiří Josef z Valdštejna a Vartemberka si nechal divadlo zbudovat, aby během letních pobytů v Litomyšli nebyl ochuzen o kulturní zážitky, na které byl zvyklý v zimní sezóně ve Vídni. Divadlo, do kterého se vejde na sto lidí, bylo místem, kde pečlivě vybraná společnost slavila po celý večer. Bylo tu bohaté občerstvení, víno teklo proudem a obecenstvo se dokonce samo účastnilo hry. Balkóny byly spojeny s pódiem, takže hrabě na smluvený signál vždy pohotově odběhl od slavící společnosti, aby se na pódiu osobně ujal role prvního milovníka.

Hrabě Jiří Josef z Valdštejna a Vartemberka si nechal na zámku v Litomyšli postavil nádherné divadlo a během představení pořádal opulentní večírky. Jeho slabost pro umění a zábavu ho ale nakonec dovedla k velkým dluhům. | z archivu seriálu Lovci zážitků

Hrabě Jiří Josef z Valdštejna a Vartemberka si nechal na zámku v Litomyšli postavil nádherné divadlo a během představení pořádal opulentní večírky. Jeho slabost pro umění a zábavu ho ale nakonec dovedla k velkým dluhům. | z archivu seriálu Lovci zážitků

Zámecké divadlo je dodnes funkční a při představeních se stále používá unikátní soubor 16 kulis od Josefa Platzera, autora dekorací pražského Stavovského divadla, které jsou staré více jak 200 let. | z archivu seriálu Lovci zážitků

Zámecké divadlo je dodnes funkční a při představeních se stále používá unikátní soubor 16 kulis od Josefa Platzera, autora dekorací pražského Stavovského divadla, které jsou staré více jak 200 let. | z archivu seriálu Lovci zážitků

spustit video
Lovci zážitků

Celý tento projekt měl ale jeden podstatný háček. V hraběcí pokladně nebylo na takovou věc dost peněz, takže i kvůli této slabosti pro umění narůstaly dluhy. Proto byla později na majetek rodu dokonce uvalena exekuce a rodina byla nucena zámek nakonec prodat Thurn-Taxisům, kteří si na něj vydělali zejména provozováním dostavníků.

Rod Thurn-Taxisů tak za poměrně výhodnou cenu získal unikátní stavbu, která je společně s přilehlým areálem i barokním divadlem od roku 1999 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Už při letmém pohledu na překrásný renesanční zámek vás jistě zaujme jeho unikátní fasáda. Práce na její výzdobě byly zahájeny v roce 1580 a dnes tu napočítáte na osm tisíc sgrafitových psaníček. Od začátku se přitom dodržovala zásada, že jednotlivé motivy se nesmí opakovat.

Za autora sgrafitových psaníček bývá většinou označován Šimon Vlach, který se na jednom z psaníček zpodobnil v šaškovské čepici a podobiznu doplnil nápisem „Šimon Vlach ztřeštěnej“. Najdete ho u oken zámecké kaple, ale raději si na jeho hledání vezměte dalekohled. | © Libor Sváček, archiv CzechTourism

Za autora sgrafitových psaníček bývá většinou označován Šimon Vlach, který se na jednom z psaníček zpodobnil v šaškovské čepici a podobiznu doplnil nápisem „Šimon Vlach ztřeštěnej“. Najdete ho u oken zámecké kaple, ale raději si na jeho hledání vezměte dalekohled. | © Libor Sváček, archiv CzechTourism

Většina psaníčkových sgrafit je dnes bohužel nepůvodních. Část z nich zanikla pod barokní omítkou, další část byla následně zničena necitlivými restaurátorskými zásahy počátkem 20. století. Při generální rekonstrukci omítek zámku v 70. letech byly chybějící části doplněny podle volné fantazie tehdejších restaurátorů pod vedením sochaře Olbrama Zoubka. Šlo o skupinu umělců, z nichž někteří pro své postoje nesměli volně vystavovat – se Zoubkem tvořili tehdy milou společenskou součást Litomyšle Václav Boštík, Stanislav Podhrázský, Eva Kmentová nebo Zdeněk Palcr.

Práce restaurátorů trvaly tehdy celých sedmnáct let. Olbram Zoubek se v Litomyšli během té doby stihl podruhé oženit a městu zachoval celoživotní přízeň. Litomyšli také z vděčnosti za jeho náklonnost v předrevoluční době věnoval velkou sbírku svých soch, kterou dnes najdete v galerii ve sklepení zámku. Prostřednictvím audioprůvodců vás celou expozicí provede sám Olbram Zoubek.

Rozsáhlé sklepení zámku je samo o sobě velice zajímavým prostorem. Velké sály s vysokými klenutými stropy působí majestátním, uklidňujícím dojmem a spolu s lehce záhadnými sochami Olbrama Zoubka nabízí návštěvníků neopakovatelný zážitek. | © sius

Rozsáhlé sklepení zámku je samo o sobě velice zajímavým prostorem. Velké sály s vysokými klenutými stropy působí majestátním, uklidňujícím dojmem a spolu s lehce záhadnými sochami Olbrama Zoubka nabízí návštěvníků neopakovatelný zážitek. | © sius

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím