0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 další příběhy
v destinaci

© Jan Watzek

České středohoří a Žatecko

Nad oblaky v dobré společnosti

Nad oblaky v dobré společnosti

Milešovka – nejvyšší hora Českého středohoří – notně převyšuje ostatní vrcholy a vzbuzuje svou dominancí takový respekt, že byla ještě v 18. století považována za nejvyšší horu Čech. Němci jí, ne náhodou, říkají Donnersberg – Hromová hora. Panuje zde největrnější počasí v Česku a výstup na vrchol, obzvlášť pak zhlédnutí východu slunce, patřilo v 19. století ke známkám příslušnosti k „lepším společenským vrstvám“.

Dokazují to návštěvy osobností, jako jsou pruský král Friedrich Wilhelm III., Johann Wolfgang Goethe a německý cestovatel a přírodovědec Alexander Humboldt. Ten dokonce označil výhled z Milešovky jako třetí nejkrásnější na světě. A ačkoli patřil k nejzcestovalejším lidem své doby, za mocným kouzlem Českého středohoří se vypravil celkem šestnáctkrát. Vracel se za ním i pruský král, který na Milešovku pravidelně stoupal každý rok během svého pobytu v teplických lázních. Od začátku 19. století tu stála restaurace, později i rozhledna a ubytovat jste se mohli v chatkách s mechovými loži. Vůbec tu panoval čilý společenský život. Dokládá to řada zachovalých staveb, které v současné době zažívají pomalé znovuzrození.

Kdo chtěl v 19. století patřit k lepší společnosti, musel se rozhlédnout z vrcholu Milešovky - nejvyšší hory Českého středohoří. Mohl tu stanout po boku takových velikánů jako byli Goethe, Humboldt nebo pruský král Friedrich Wilhelm III., který se sem vrátil celkem šestnáctkrát. | pohlednice z roku 1896 (Radomír Roup)

Kdo chtěl v 19. století patřit k lepší společnosti, musel se rozhlédnout z vrcholu Milešovky - nejvyšší hory Českého středohoří. Mohl tu stanout po boku takových velikánů jako byli Goethe, Humboldt nebo pruský král Friedrich Wilhelm III., který se sem vrátil celkem šestnáctkrát. | pohlednice z roku 1896 (Radomír Roup)

Na vrchol vede několik tras, všechny jsou sice příkré, ale pohodlné. |  © Radovan Smokon, Dreamstime

Na vrchol vede několik tras, všechny jsou sice příkré, ale pohodlné. | © Radovan Smokon, Dreamstime

Na Hromovou horu vedou stezky z pěti směrů. Nejpohodlnější je cesta po červené od parkoviště ve vesnici Bílka, podél kamenných objektů od českých a německých sochařů. Dále se šplhá bukovými lesy, které s každým výškovým metrem nabývají houževnatosti. Ale netřeba se obávat, cesta je po celou dobu pohodlná. Na vrcholku si od restauračního stolu můžete ověřit platnost slov místopisce F. A. Borovského:

„Péru našemu nelze vystihnout krás, v něž stápí se udivený zrak, a jak nicotným jeví se odtud veškeré dílo rukou lidských vedle velebné všemocnosti přírody! Nechceme jmenovati vrch po vrchu, všecka města a osady, jež vidíme odtud rozsety mezi žírnými rolemi, svěžími lukami a bujnými lesy, při stříbrných pruzích řek a potoků – vybízíme jen každého: jdi a viz!“

(F. A. Borovský)

Ve stínu Milešovky trochu neprávem zůstává její menší bratříček Lovoš, tvarem velmi podobný. Stejně jako Milešovka má na své vrcholové plošině turistickou chatu s restaurací, která pamatuje časy první republiky. K její historii patří i epizoda, kdy za druhé světové války sloužila nacistům jako pozorovatelna spojeneckých bombardérů. Na rozdíl od vojáků můžete jedinečnou taktickou polohu Lovoše využít k nerušenému výhledu do krajiny – na Říp, Hazmburk, hrad Košťálov, Milešovku, Portu Bohemicu, Žernosecké jezero a oblouk Labe kolem Lovosic a Litoměřic. Terasa a chata poskytují intimní a útulné útočiště. Pozorovat během teplého léta zapadající slunce a krajinu hluboko dole, jak se noří do tmy, patří k zážitkům, na které se nezapomíná.

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím