0 1 2 3 4 5 6 7 další příběhy
v destinaci

propast Macocha | © Dreamstime

Moravský kras

Osudová přitažlivost hluboké propasti

Osudová přitažlivost hluboké propasti

Možná je to pověst, velmi pravděpodobně se však ten příběh skutečně stal. Sedlák Hálek ze vsi Vilémovice ztratil svou ženu, a protože sám nestačil na výchovu malého synka, rozhodl se zakrátko znovu oženit. Nová manželka ale dítě nemohla vystát, a tak hocha jednoho dne vylákala na kraj nedaleké propasti a shodila dolů. Jako zázrakem se chlapec zachytil jedné z větviček těsně pod okrajem a zachránil se. Zato jeho macecha situaci neustála a raději se rozhodla pro dobrovolnou smrt na dně srázu.

Tak údajně získala jméno nejpůsobivější česká propast Macocha, se skoro 140 metry největší svého druhu ve střední Evropě. Do 17. století o ní kromě místních nikdo moc nevěděl. Lidé se snažili zdánlivě bezedné průrvě spíš vyhýbat, zvědavost ale postupně rostla a první dobrodružné výpravy na sebe nenechaly dlouho čekat. Prvním, kdo vyzkoušel její hloubku, byl roku 1723 minoritský mnich Lazarus Schopper, který se pomocí lan spustil na její dno. Svou nebezpečnou expedici provedl v podstatě v utajení; tehdejší vrchnosti se totiž nelíbilo, aby se do jámy, považované některými za bránu do pekel, vydával duchovní. Odvážný čin si ale nakonec získal četné sympatie a Schoppera následovali další průzkumníci.

Ne všechny příběhy spojené s dobýváním Macochy však mají šťastný konec. Například v roce 1904 se trénovaný štýrský alpinista Hynek Pucher z Judenburku rozhodl zdolat její stěnu bez jakéhokoli horolezeckého vybavení. Z vyhlídkových plošin jeho pokus sledovalo na sto turistů, místo velkého triumfu se však před jejich zraky odehrála tragédie. Pucher zjevně přecenil své síly a drobné zaváhání se mu stalo osudným. „Krev mi stydla v těle, když dospěl kolmé hlubiny,“ vylíčil pak událost tisku jeden ze svědků. Mimochodem, to, oč se Rakušan pokoušel, se dodnes nikomu nepodařilo.

Pohled z horního můstku, který nad Macochou stojí již od roku 1882, do 140 metrů hluboké propasti je působivý. Pro mnoho návštěvníků je ale mnohem intezivnější dojem, když se do obrovské a hluboké skalní průrvy dívají zespodu, po průchodu Punkevními jeskyněmi. | © Dreamstime

Pohled z horního můstku, který nad Macochou stojí již od roku 1882, do 140 metrů hluboké propasti je působivý. Pro mnoho návštěvníků je ale mnohem intezivnější dojem, když se do obrovské a hluboké skalní průrvy dívají zespodu, po průchodu Punkevními jeskyněmi. | © Dreamstime

Daleko častěji než horolezci nebo členové průzkumných expedic ovšem mezi oběti propasti patřili ti, kdo se na jejím dně rozhodli skoncovat svůj život dobrovolně. Než Karel Absolon ve 20. letech minulého století objevil průchod přes Punkevní jeskyni, musela se těla ven dostávat po lanech, pro což dokonce existovalo speciální – a nepříliš oblíbené – povolávání vytahovačů mrtvol.

Zmíněný archeolog Karel Absolon se postaral ještě o jednu podstatnou věc: právě jemu vděčíme za to, že Macochu i přilehlý systém Punkevních jeskyní může navštěvovat veřejnost. Geniálně vytyčenou trasu nám dodnes ve světě závidí. Díky Absolonově vynalézavosti si totiž úžasné podzemní prostory můžete vychutnat hned dvěma způsoby – pěšky, nebo na lodičkách po azurové říčce Punkvě.

Přilehlé Punkevní jeskyně jsou nejdelším jeskynním systémem v Česku a délka dosud známých chodeb přesahuje 40 km. Můžete si ho projít po značených trasách pěšky, my ale rozhodně doporučujeme dobrodružnou projížďku na lodičkách po azurové říčce Punkvě. | © Dreamstime

Přilehlé Punkevní jeskyně jsou nejdelším jeskynním systémem v Česku a délka dosud známých chodeb přesahuje 40 km. Můžete si ho projít po značených trasách pěšky, my ale rozhodně doporučujeme dobrodružnou projížďku na lodičkách po azurové říčce Punkvě. | © Dreamstime

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím