0 1 2 3 4 další příběhy
v destinaci

© Dreamstime

Králický Sněžník

Stezkou slůněte

Stezkou slůněte

Dostat slona do hor zkoušel v historii snad jen kartaginský vojevůdce Hannibal. Jak se ale potom u všech všudy stalo, že se slon stal symbolem Králického Sněžníku, jednoho z našich nejvyšších pohoří?

Odpověď je třeba hledat ve 20. a 30. letech minulého století, v době, kdy na dnes už zaniklé Lichtenštejnově chatě pod vrcholem Králického Sněžníku rozvíjela své aktivity umělecká skupina Jescher. Mladí kumštýři, mezi nimiž byli Češi i Němci, chatu využívali ke společným setkáním, debatám i tvorbě. Název spolku odvozovali od své oblíbené písně „V ještědském údolí kvete šeřík“ („In Jeschental da blüht der Flieder“), a podle ní také původně používali motiv šeříku jako svůj znak. Problémem bylo, že na Králickém Sněžníku je na šeřík příliš velká zima a na jeho svazích byste jej hledali marně. Umělci se proto poohlíželi po něčem, co by mohli použít místo něj. Někdo prý tehdy poznamenal, že když kýchá slon, zní to podobně jako název spolku – „Ješr!“ – a o novém emblému bylo rozhodnuto.

Když v roce 1932 slavila skupina deset let od svého vzniku, nechal spolek Jescher vztyčit poblíž chaty sošku slůněte navrženou manželkou svého hlavního představitele Amei Hallagerovou. Slavnostní odhalení bylo ale zároveň labutí písní skupiny, jejíž činnost definitivně umlkla se začátkem druhé světové války. Kvůli válečným událostem návštěvníci hor na skutečný původ slůněte brzy zapomněli, a tak se po hřebenech šířily fámy o tom, že jde o hraniční kámen, či dokonce památník nizozemského krále.

Lichtenštejnovu chatu už dnes při cestě na vrchol Sněžníku nepotkáte, zato roztomilé kamenné slůně nemůžete minout. Nezapomeňte si ho při tom pohladit po chobotu. Prý to přináší štěstí.

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím