0 1 2 3 4 5 6 7 další příběhy
v destinaci

© Václav Sojka, archiv CzechTourism

České Švýcarsko

Bránou skalních obrů

Bránou skalních obrů

Trvalo miliony let, než příroda pomalým působením vody a větru stvořila monumentální skalní útvar, který už takřka dvě století lidé vyhledávají jako oblíbené místo romantických výletů. Skála však lidskému zájmu dlouho odolávala. Byla daleko od všeho uprostřed nepřístupného terénu, v místech nevhodných pro lesnictví i zemědělství.

Změny, které od poloviny 18. století pomalu přicházely, ale byly pro její existenci zásadní. Skalní masiv začali navštěvovat nejprve umělci ze sousedního Saska a v roce 1826 se u paty brány objevilo první skromné občerstvovací zařízení obložené kůrou, které při své návštěvě začátkem třicátých let jistě využil i dánský spisovatel Hans Christian Andersen. K nejzásadnější proměně došlo z popudu šlechtické rodiny Clary-Aldringenů, kteří nechali nejprve upravit promenádní cestu z Hřenska na Pravčickou bránu až k Mezní louce, tzv. Gabrielinu stezku, a v roce 1881 zde vystavěli honosný výletní zámeček s kapacitou padesáti lůžek pro své významné hosty. Celá stavba byla hotova během jediného roku a dodnes zde můžete obdivovat zachované interiéry stylové restaurace s původním zdobením dřevěných stěn a stropů.

Skalní masiv, stojící stranou všech hlavních cest, objevili nejprve umělci ze sousedního Saska a v roce 1826 se u paty skalní brány objevilo první skromné občerstvovací zařízení. Z popudu šlechtické rodiny Clary-Aldringenů tu ale v roce 1881 vyrostla mnohem honosnější restaurace, která znaveným pocestným nabízela i padesát lůžek k přespání. | Hermann Poy, 1908

Skalní masiv, stojící stranou všech hlavních cest, objevili nejprve umělci ze sousedního Saska a v roce 1826 se u paty skalní brány objevilo první skromné občerstvovací zařízení. Z popudu šlechtické rodiny Clary-Aldringenů tu ale v roce 1881 vyrostla mnohem honosnější restaurace, která znaveným pocestným nabízela i padesát lůžek k přespání. | Hermann Poy, 1908

Zajímavý je i příběh neobvyklého názvu skalní brány. Napadlo vás někdy, odkud pochází ono podivné označení? Existuje dávná romantická verze příběhu, podle níž je název odvozen od poustevníka Prebische, který zde sídlil. Jiná teorie zase odvozuje pojmenování od údajného slovanského výrazu pro bránu. Jako nejpravděpodobnější se jeví teze, že skálu, kterou šlo v krajině jen obtížně přehlédnout, označovali první obyvatelé nejpozději v 15. století, odkdy se datují nejstarší písemné zmínky, jako Velkou bránu. O zdejší území se tehdy svářily dva mocné rody, Berkové z Dubé a Wartenberkové. Velká brána byla v tehdejších písemnostech uváděna jako hraniční bod.

Nové pojmenování si vynutil vlastně rozmach cestovního ruchu a v turistické literatuře se záhy objevuje jméno brány Prebischtor nebo Das Tor am Prebischgrunde. Tato označení pocházejí s největší pravděpodobností ze jména Prebisch, zde kdysi rozšířeného. Zvyšující se zájem návštěvníků z vnitrozemí si brzy vynutil i české označení a významný turistický cíl dostal jako jeden z prvních v tomto kraji své české jméno. Německý tvar slova byl připodobněn českému a časem se ustálil na oficiálním Pravčická brána.

Tradiční promenádní cesta vede z Hřenska přes Pravčickou bránou na Mezní Louku. Byla pojmenována podle sestry knížete Edmunda Claryho-Aldringena, průkopníka zdejší turistiky, Gabrielina stezka a vede po úpatí Křídelních stěn, nejkrásnějšími partiemi Českého Švýcarska. | © Václav Sojka, archiv CzechTourism

Tradiční promenádní cesta vede z Hřenska přes Pravčickou bránou na Mezní Louku. Byla pojmenována podle sestry knížete Edmunda Claryho-Aldringena, průkopníka zdejší turistiky, Gabrielina stezka a vede po úpatí Křídelních stěn, nejkrásnějšími partiemi Českého Švýcarska. | © Václav Sojka, archiv CzechTourism

Zobrazit detail

Zavřít

Interakce s mapou Zavřít mapu

Integrovaný operační program Evropský fond pro regionální rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací. Rozumím