Objev Karlův život

Karel IV. - 700 let | Život

Objev Karlův život

Léta Páně 1316 dne 14. května o první hodině se narodil v Pražském městě Václav, prvorozenec pana krále Jana a paní Elišky, královny české a polské, a při jeho narození nastala radost a plesání všem, kteří milovali štěstí krále a království.

Petr Žitavský: Zbraslavská kronika

Zrozen do neklidné doby

Krátce po rozbřesku 14. května 1316 porodí Eliška Přemyslovna českému králi Janu Lucemburskému budoucího dědice trůnu. Chlapec dostane tradiční jméno českých králů – Václav.

Rok jeho zrození popíšou kronikáři jako mimořádně nabitý přírodními katastrofami. Nejprve při ničivém požáru lehne popelem velká část Prahy, včetně Pražského hradu – proto se také královský synek narodí přímo ve městě, patrně v domě u Štupartů nedaleko kostela svatého Jakuba. Záhy zemi postihne nevídané sucho, jež vystřídají povodně a tuhá zima.

Atmosféře nepřidávají ani politické konflikty ve střední Evropě. V Čechách navíc proti „králi cizinci“ Janu Lucemburskému stojí silná opozice mocichtivých šlechticů.

Klanění tří králů | kaple svatého Kříže, hrad Karlštejn

Když jsem byl v sedmém roce svého věku, otec můj poslal mě léta Páně 1323 k tomuto králi francouzskému do Francie. I dal mě tento král od biskupa biřmovati a dostal jsem jméno stejné, jako měl on, totiž Karel.

Karel IV.: Vita Caroli

Francouzská výchova

V nejisté politické situaci se Jan Lucemburský snaží prohloubit vztahy s Francií. Pošle proto svého nejstaršího syna na výchovu na dvůr francouzského krále a vyhlédne mu v zemi manželku.

Sotva pár týdnů poté, co opustí zdi Křivoklátu, se mladý kralevic Václav ocitne v Paříži. Při biřmování přijme jméno Karel a patrně ještě stejného dne, 15. 5. 1323, se ožení s Blankou z Valois.

Sedmiletí manželé jsou po svatbě odloučeni – Blanka z Paříže odjede, zatímco český kralevic se učí číst, psát, počítat a osvojuje si základy francouzštiny a latiny. Když později usedne na český trůn, jde velmi pravděpodobně o prvního českého krále, který umí číst a psát.

Interiér Sainte-Chapelle, Paříž, Francie | © Shutterstock

Potom jsme odjeli do Luccy v Toskánsku, zařídili přípravy k boji proti Florentským, vystavěli hrad krásný (...) a dali jsme mu jméno Monte Carlo.

Karel IV.: Vita Caroli

Italská dobrodružství

Jan Lucemburský se pokouší ovládnout města na severu Itálie, což se neobejde bez řady krvavých střetů. Poprvé se po jeho boku objevuje i kralevic Karel. Italská dobrodružství se mu přitom málem stanou osudnými.

Už krátce po příjezdu, o Velikonocích 1331, jen zázrakem přežije pokus o otravu. O rok později se ocitne uprostřed vojenského povstání proti Lucemburkům. V bitvě u pevnosti San Felice poprvé sám vede vojsko a je těžce zraněn.

Zároveň si osvojuje státnické a politické dovednosti, když vyjednává smlouvy a posiluje obranu získaných území. Poblíž města Lucca nechá založit strategický hrad, který nese jeho jméno – Montecarlo.

A také se vůbec poprvé v životě setkává se svým mladším bratrem Janem Jindřichem.

Město Lucca, Itálie | © Shutterstock

Potom dorazili jsme do Čech, kde jsme nebyli již jedenáct let. I zvěděli jsme, že před několika lety matka naše Eliška zemřela.

Karel IV.: Vita Caroli

Zpět v Čechách

Strategické zájmy Lucemburků vedou Karla v roce 1333 do Čech. Do rodné vlasti se vrací po jedenácti letech v podstatě jako cizinec – neumí už dokonce ani rodnou řeč.

Na konci října stane před branami Prahy, kterou najde v troskách. Pražský hrad je v podstatě neobyvatelný, proto se Karel usídlí ve městě a dá pokyn k nejnutnějším přestavbám. Chce totiž co nejrychleji do Prahy dostat svou ženu Blanku.

Změny ovšem prosazuje jen obtížně. Jan Lucemburský, patrně z obavy, že by jej Karel mohl vytlačit z českého trůnu, jej nenechá zemi řídit jako „mladšího krále“, ale vymyslí pro něj zvláštní funkci markraběte moravského. Pro tu už ovšem nevymezí konkrétní kompetence, a tak se mezi otcem a synem brzy rozhoří ostrý mocenský spor.

Město Praha | © Michal Vitásek, archiv CzechTourism

Když řečení s velikým množstvím prelátů a urozených vyšli z Pražského kostela, přišli na místo vykopané a připravené pro nové základy. Do tohoto výkopu vstoupili čtyři, totiž arcibiskup, král a jeho dva synové, sestoupili na dno a položili s úctou a zbožností, jaká náleží, první kámen pro stavbu nového kostela.

Petr Žitavský: Zbraslavská kronika

Základní kámen katedrály

Přátelství Karla a papeže Klimenta pomůže Praze získat statut arcibiskupského sídla. Na oslavu této události založí Lucemburkové novou katedrálu. Položení základního kamene proběhne 21. listopadu za účasti krále Jana i obou jeho synů. Krátce nato vyrazí Jan a Karel na křížovou výpravu do Litvy.

Nová katedrála má být po francouzském vzoru místem korunovace i posledního odpočinku českých králů. Z úcty ke svým předkům do ní Karel nechá převézt ostatky přemyslovských králů.

Jan Lucemburský sice pamatuje na to, aby stavba honosné katedrály byla dostatečně finančně zajištěna – na její stavbu má jít část zisku z kutnohorských stříbrných dolů. Ani to však nestačí a stavba postupuje jen pomalu. Plně dokončena je až v roce 1929.

Katedrála svatého Víta, Praha | © Martin Mařák, archiv CzechTourism

Bůh, stvořitel a milovník míru, zjednal ve vítězící církvi nejvyšší mír, do církve bojující zase vložil ze své nesmírně šlechetné štědrosti velice blahodárný počátek míru, podnítiv pana papeže a římské kurfiřty, aby byl za římského krále zvolen mírumilovný kníže, a nepřítel míru se svými druhy aby jím byl odstraněn.

Kronika Františka Pražského

Římským králem

Zatímco mocenský konflikt se stárnoucím otcem Janem Lucemburským je zažehnán, svádí Karel novou politickou bitvu na evropské půdě.

Císař Svaté říše římské Ludvík Bavor svými zásahy do chodu církve stále více popouzí papeže Klimenta VI. Církevní hodnostáři se proto poohlížejí po vhodném protikandidátovi a stále častěji se skloňuje jméno českého kralevice.

U města Rhen proběhne 11. července 1346 setkání říšských kurfiřtů, na kterém je Karel zvolen římským králem. Tím se rozhoří otevřený konflikt o moc v říši.

V pohnuté atmosféře odmítnou tradiční korunovační města římských králů Karla vpustit do svých bran, a tak se slavnostní akt uskuteční netradičně v Bonnu 26. 11. 1346.

Sedm kurfiřtů při volbě Karlova děda Jidřicha VII. | Codex balduini trevirensis, okolo 1340

Nástupcům, kteří budou sedět na mém dvojím trůně, chci dát poznat dvojí život tohoto světa, aby z něho vyvolili lepší.

Karel IV.: Vita Caroli

Českým králem

Z korunovace římským králem v německém Bonnu se Karel musí dostat zpět do Čech přes nepřátelské území Ludvíka Bavora. Rozhodne se raději neriskovat a do vlasti se vrací inkognito v přestrojení za panoše.

Pro Karlovu korunovaci českým králem je vše připraveno dlouho dopředu. Otec Jan jej za svého nástupce českým šlechticům potvrdil již v roce 1341 a zřejmě už tehdy dal Karel pokyn pro vytvoření nové koruny a dalších klenotů.

Stejně tak musel Karel zřejmě již za otcova života promýšlet podobu a symbolický význam korunovačního obřadu. Jen tak si lze vysvětlit, že nový Korunovační řád českých králů je hotový už v létě 1347. Slavnostní ceremoniál podle něj proběhne v září 1347.

Karel IV. | iStock

Co udělal Augustus pro Řím, udělal Karel IV. pro hlavní město Čech.

Umberto Decembrio, 1399

Zakladatelský rok

Rok 1348 nezačíná šťastně. Severní Itálii a Korutany zasáhne ničivé zemětřesení, po němž v evropských městech propukne jedna z nejhorších morových epidemií v historii.

Přestože se tragédie týká i jeho říše, soustředí se Karel na dění v Čechách. V prvním roce panování podnikne kroky, které Prahu pozvednou na nejvýznamnější město střední Evropy.

V březnu osobně přiloží ruku ke stavbě nových městských hradeb. Krátce nato, 7. dubna, vydá soubor státoprávních listin, mezi nimiž je i zakládací listina pražské univerzity a Nového Města.

Ve stejném roce však krále potká i osobní tragédie. Po krátké nemoci umírá v pouhých 32 letech jeho první žena Blanka z Valois.

Historická veduta města Prahy z roku 1593 | Civitates orbis terrarum

…ke cti veškerého vojska nebeského jsme zbudovali na svém hradě Karlštejně, který jsme od základů jakožto úplně nový postavili a stanovili nazývat jej pro svou trvalejší památku podle svého jména, dvě kaple…

Karel IV.: Vita Caroli

Karlštejn

Patrně již od nástupu na český trůn se Karel zabývá myšlenkou vystavět po vzoru francouzských králů letní sídlo, kam by se mohl na část roku uchýlit se svým dvorem z rušné Prahy.

Volba nakonec padne na strategicky poměrně nevýhodné údolí v těsné blízkosti Berounky. Karel stavbě nového hradu přikládá mimořádný význam, o čemž svědčí i to, že na položení základního kamene v červnu 1348 vyšle jako svého zástupce arcibiskupa Arnošta z Pardubic.

Teprve během výstavby hradu se zrodí plán učinit z něj hlavní císařskou klenotnici. Své místo tu najdou české i římské korunovační klenoty, ale také řada vzácných relikvií a šperků, jež se Karlovi podařilo nashromáždit.

Hrad Karlštejn | © Ladislav Renner, archiv CzechTourism

Zaradujte se již rozkoší povznášející radosti srdce všech našich věrných. Plesejte již všichni naši poddaní a celý národe slav všeobecné radovánky k prospěchu našeho krále. Neboť hle, královský kmen nasadil urozenou ratolest. Máme syna, jásejte, věrní milí!

Karel IV. oznamuje narození syna Václava

Touha po dědici

Smrt Blanky z Valois v roce 1348 Karla zarmoutí. Protože však stále nemá mužského potomka, musí přemýšlet pragmaticky, a tak se již zakrátko znovu ožení s Annou Falckou.

O rok později se páru narodí syn, jemuž dají jméno Václav. Karlovy naděje na pokračování rodu jsou ovšem předčasné.

Chlapec v necelých dvou letech věku umírá. Zakrátko, roku 1353, se navíc český král stane podruhé vdovcem, když si Anna Falcká při pádu z koně zlomí vaz.

Karel se ožení potřetí a podniká kroky, které by v případě potřeby umožnily nástupnictví jeho mladšího bratra Jana Jindřicha, popřípadě jeho syna. Vytouženého následovníka se nakonec dočká roku 1361.

Blanka z Valois © Pražský hrad, Jan Gloc

Nemáte ponětí, jak obludné je vládnout!

Karel IV. v dopise Francescu Petrarcovi

Domácí politická prohra

Přestože české království vzkvétá, potká na jeho půdě Karla jeden z jeho největších politických neúspěchů.

Podobně jako před ním Přemysl II. a Václav II. se pokusí sepsat zemská práva a vnést pořádek do vztahů mezi panovníkem a šlechtou.

Takzvaný Maiestas Carolina má vymezit, jak smí panovník nakládat s královským majetkem, upravuje podmínky nástupnictví tak, aby nedocházelo ke sporům o korunu. A také posiluje moc panovníka vůči šlechtě.

Právě tím Karel narazí na tuhý odpor aristokratů, kterým stávající zvyková pravidla vyhovují a nechtěji na nich nic měnit. Jakmile Karel zjistí, že nový zemský zákoník nemá šanci být schválen, raději od svého původního záměru upustí.

Ukázka Zlaté buly, 1356

Císař položil základní neboli první kámen v základu nového mostu na břehu blízko kláštera svatého Klementa.

Kronika Beneše Krabice z Weitmile

Kamenný odkaz

Po smrti prvního architekta svatovítské katedrály se Karel rozhlíží po Evropě po vhodném nástupci.

Nakonec do Prahy přizve teprve čtyřiadvacetiletého stavitele Petra Parléře. A společně s ním se pouští do další etapy velkolepé přestavby Prahy i celého království.

Rozrůstající se Praze po povodních z roku 1342 chybí kamenný most – a vladařova pozornost se upře právě tímto směrem.

Roku 1357 Karel položí základní kámen nového mostu a kameníci Petra Parléře se pustí do práce.

Praha se díky jejich úsilí za pár desítek let stane důležitým centrem obchodních cest, jimiž se Karel snaží propojit české království se zbytkem západní Evropy.

Karlův most, Praha | © Dagmar Veselková, archiv CzechTourism

„Když císař dlel v Itálii, ve městě Miláně, poslal slavnostní posly do města Pavie a dosáhl toho, že mu bylo dáno tělo svatého Víta mučedníka, patrona Českého království, jež tam po mnoho let odpočívalo v klášteře svatého Augustina. I přinesl s sebou ono tělo svatého Víta a četná těla a ostatky jiných svatých do Pražského kostela a ozdobil je zlatem, stříbrem a drahými kameny.“

Kronika Beneše Krabice z Weitmile

Praha srdcem Evropy

Od roku 1354 nechává Karel každý rok po Velikonocích veřejně vystavit na novoměstském Dobytčím trhu římské korunovační klenoty i vzácné ostatky, které získal při cestách Evropou.

Na takzvaný svátek Svatého kopí a Hřebů Páně se do Prahy sjíždějí křesťané z celé Evropy. Karlovi se plní jeho životní sen. Jeho Praha žije a dále rozkvétá.

Zájem o Karlovu ostatkovou sbírku vyvrcholí roku 1369. Podle kronikářů toho roku zavítalo do města na Vltavě až 100 tisíc poutníků.

Římský císař Karel IV. ukládá ostatek sv. Kříže do relikviářového kříže | detail z Ostatkových scén, okolo 1360, Karlštejn

Čtvrtý já Karel, velkého světa ondy hrůza a císař nepřemožený, nyní přemožen smrtí pod tímto rovem jsem ukryt; Bože vznešený, prosím, ať duše hvězdy pronikne.

nápis na náhrobku Karla IV. citovaný v pohřebním proslovu Jana Očka z Vlašimi

Smutné království

V posledních letech života se Karel snaží převést co největší množství svých povinností na své syny.

Přestože jej celý život sužuje dna, bezprostřední příčinou jeho smrti je úraz. Po nešťasném pádu z koně si zlomí krček stehenního kloubu a je upoután na lůžko. Krátce nato dostane zápal plic, jemuž večer 29. listopadu 1378 podlehne.

Mezi smrtí a pohřbem uplyne několik dní, během nichž se do Prahy sjíždějí smuteční hosté z celého království.

V sobotu 11. prosince se císař v doprovodu 564 světlonošů vydá na svou poslední cestu.

Zlatá brána, katedrála sv. Víta, Praha | © Sergey Kohl, Shutterstock