Lázně

Elegance a noblesa lázní

Až do 17. století se lázeňský život odehrával v soukromém prostředí šlechtických paláců, kam měli obyčejní lidé odepřený přístup. Baroko přineslo zcela nový fenomén – veřejné lázně. Objevují se nové poznatky o léčivé síle minerálních vod i nové typy léčebných kúr, například koupání v přírodních pramenech nahrazují výrazně komfortnější vanové lázně.

Je hříčkou osudu, že pobyt ve vůbec nejznámějším barokním lázeňském komplexu, zbudovaném hrabětem Šporkem v údolí Labe u vesničky Kuks, patrně svým návštěvníkům od nejrůznějších zdravotních neduhů příliš nepomáhal. Alespoň moderní rozbory neprokázaly, že by zdejší vody měly nějaké léčivé účinky. Tento drobný detail ale bohatě vyvažoval bujarý společenský život – ostatně není úplně náhodou, že se námětem dodnes obdivované sochařské výzdoby kukského hospitalu od Matyáše Bernarda Brauna staly lidské ctnosti a neřesti.

V tradičněji založených Karlových Varech se léčba brala o něco vážněji. Na konci 17. století nechal předek vynálezce slavné Becherovky, starosta Andreas Wenzel Becher, na své louce zřídit první veřejnou promenádu, která se stala místem četných společenských setkání. Nejslavnější čas Karlových Varů měl ale teprve přijít a v barokní době se mnohem bohatší návštěvnosti těšily severočeské Teplice . Jejich věhlas ještě podtrhla skutečnost, že zde byl v polovině 17. století léčený osobní kůň slavného generála Octavia Piccolominiho.

Na sklonku baroka se také na západě Čech zrodily úplně nové lázně. Když mniši v klášteře Teplá na vlastní kůži poznali blahodárné účinky vody v nedalekých lesích, nechali zbudovat moderní komplex Mariánských Lázní, které se během pouhých pár let staly jednou z nejoblíbenějších lázeňských destinací v Evropě.

Barokní příběhy

Barokní výlety

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím