Neznámé baroko

Neobjevené barokní skvosty

Žádná jiná historická epocha v Česku nezanechala tolik stop jako baroko. Pod jeho vlivem se proměňovala města i krajina mimo velká centra, jejíž novou dominantou se staly zaoblené věže barokních venkovských kostelíků. V takovém množství památek lehce přehlédnete i některé klenoty, které v českém, či dokonce evropském kontextu nemají protějšky.

Nejlepším místem, kam se za těmito pozapomenutými perličkami vypravit, jsou západní Čechy. Bohatý region za svůj mimořádný rozvoj v barokní době vděčil především mocným klášterům v Plasích a Kladrubech, jejichž ambiciózní opati do svých služeb povolali nejlepší architekty v zemi – Jana Blažeje Santiniho-Aichela a Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Santini se vyznamenal geniálním technologickým řešením nového konventu v Plasích, Dientzenhofer zase dokončil nákladnou přestavbu kláštera v Kladrubech. Při práci na těchto velkých zakázkách ale oba stihli navrhnout i řadu menších staveb v okolí, které zdobí třeba Mladotice, Mariánskou Týnici, Přeštice nebo Nicov .

Baroko bylo i dobou libující si v nejrůznějších kuriozitách. Díky zámořským objevům se i do střední Evropy stále častěji dostávaly zvěsti o charakteru vzdálených zaoceánských krajin. Možná právě ty inspirovaly malíře Antonína Tuvoru, aby vymaloval taneční sál zámku v západočeských Nebílovech výjevy z tropického pralesa. Podobnou zvláštností je i rozsáhlý komplex umělých podzemních jeskyní, takzvaných grott, které si na svém zámku v severočeských Ploskovicích nechala vystavět a četnými sochami vyzdobit vévodkyně Anna Marie Toskánská.

Na své objevení ovšem nečekají jen zajímavé stavby, ale i pozoruhodné lidské osudy. Ten asi nejzajímavější vypráví zámek v severočeském Duchcově, kde svá poslední léta dožil známý svůdník Giaccomo Casanova.

Barokní příběhy

Barokní výlety

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Rozumím